Svatý Basil Velký v 7. krátkém pravidle odpovídá na otázku: „Jakého hříchu se dopouštějí ti, kteří ospravedlňují hříšníky?“ Říká: „Těžšího než ten, o kterém je řečeno: ‚Bylo by pro něho lépe, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře…‘“ (Lk 17,2)
Lžipapež Bergoglio církevní legalizací sodomie spojenou se zaváděním žehnání homo a queer párům nejenže sám těžce hřeší, ale rušením Božích zákonů a stíráním vědomí hříchu zároveň způsobuje, že už se neodlišuje zůstávání v těžkém hříchu od stavu Boží milosti. Je tím zabráněno spasitelnému pokání, které duši zbavuje hříchu, a zůstává pak už jen široká cesta do záhuby. To je ta Bergogliova, tzv. synodální, LGBTQ cesta. Jde o hrubé zneužití papežské autority, spojené s neomylností a požadavkem poslušnosti a výsměch dogmatu o papežské neomylnosti (z 18. 7. 1870). Nejvyšší zneužitá autorita strhává masy křesťanů do věčné záhuby. Bergoglio nejenže ruší, že sodomie je hřích, on ho i legalizuje a všechny nutí, aby Boží zákony nahradili jeho herezemi. To je vrcholná vzpoura proti Bohu Stvořiteli, je to přímo veřejná satanizace církve pod zneužitou papežskou autoritou. Bergoglio se skutečně postavil na místo Boha, Zákonodárce.
V listě k Soluňanům je řečeno: „…člověk nepravosti, Syn zatracení, ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha.“ (2Sol 2,3-4)
Bergoglio je nepravý papež, ale usedl v chrámu Božím, kterým je církev, a vydává se za Boha, tedy za nejvyššího zákonodárce. Boží zákony ruší a místo nich zavádí antizákony, které vedou k masovému odpadu od Boha, s cílem, aby se po jeho příkladu každý katolík nechal zasvětit satanu a ani si přitom neuvědomoval, jakého zla se dopouští. Bergoglio transformuje apoštoly Kristovy na apoštoly antikrista. Pokud si někdo dovolí se proti jeho teroru postavit a hájit Kristova přikázání, okamžitě je zbavován úřadu a na jeho místo je dosazen agent Bergogliovy sekty.
Vrcholem všeho je, že při legalizaci donebevolajících hříchů se Bergoglio a jeho sekta odvolává na nové zjevení Ducha svatého dle zneužitého výroku Bible: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ (Zj 2) Jenže tento výrok je v Písmu spojen s výzvou k pokání pro biskupy i s hrozbou trestu. Na to už Bergoglio uši k slyšení nemá. Připisování Duchu svatému legalizování hříchu je kolosálním rouháním. Navíc jde o nejtěžší hřích, a to hřích proti Duchu svatému. Ten nebude odpuštěn ani v tomto, ani v budoucím věku. (Mt 12,31-32)
Největší tragédie a znak duchovní slepoty je, že většina biskupů a kněží to vůbec nevidí. Tato duchovní slepota je ovocem stažení prokletí za Bergogliovo falešné evangelium dle Gal 1,8-9. Mnozí současní pastýři proto nejsou schopni rozlišit Bergogliův duchovní zločin, i když zjevně odděluje duše od Krista a vede k časnému i věčnému trestu. A už vůbec nejsou tito pastýři schopni se sjednotit a postavit se po příkladu Krista, dobrého Pastýře, za ovce, které jim byly svěřeny. Když jim arcikacíř Bergoglio pohrozí, zbaběle utíkají a nechávají Kristovo stádo napospas dravým vlkům, kteří pak stádo trhají.
Ptáme se: Kde duchovní infekce těchto herezí začala? Kořen sahá až k II. vatikánského koncilu, který otevřel dveře herezím modernismu, zpochybňujícím základní pravdy věrouky – Kristovo Božství, Jeho historické a reálné vzkříšení i samotnou inspiraci Písma. To všechno pod pláštíkem vědy a vědecké úrovně, která diktuje nový přístup k Písmu svatému. Koncil navíc konkrétně vyhlásil herezi synkretismu s pohanstvím. Ovocem bylo, že pravá misie byla vyřazena a do nitra církve se doširoka otevřely dveře antimisii hinduismu, buddhismu a pohanství. Vše pod vznešeným pojmem „úcta k jiným religiím“, ve skutečnosti úcta k jejich démonům.
Do centra se dostal tzv. „internáboženský dialog“ a misie byla odsouzena jako přetahování neboli proselytismus, který je nežádoucí. V důsledku byla jediná cesta ke spáse, neboť „v nikom jiném není spásy“ (Sk 4,12) než v Ježíši Kristu, postavena na stejnou rovinu s pohanskými kulty, tedy démony! Tímto duchovním zločinem byl de facto likvidován i osobní vztah ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému. To jsou kořeny současné bergogliánské apostaze.
Plná zodpovědnost proto dopadá na koncilní a pokoncilní papeže, kteří byli povinni, i dle dogmatu o papežské neomylnosti, bránit učení víry a mravů. …
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://inmaculado.wistia.com/medias/un83s1fzm9
https://cos.tv/videos/play/49377031320801280
https://www.bitchute.com/video/HwiFRn9YiF3x/
https://ugetube.com/watch/amntobMTFMewpWk
Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT