Začátkem byla inkviziční činnost svěřena do pravomoci biskupů, avšak výsledky jejich úsilí nebyly dostatečně přesvědčivé. Kacířství v různých podobách se dále šířilo a začalo představovat stále naléhavější problém jak pro samotnou církev , tak i pro základy feudálního státu, neboť středověký panovník vládl s podporou a pověřením církve. Proto bylo v zájmu obou stran efektivněji se zapojit do jeho potlačování.
Když se podezření na herezi nebo kacířství objevilo, byl na místo vyslán inkvizitor. Před jeho příchodem byl obvykle informován místní biskup, aby mohl připravit oficiální uvítání a slavnostní mši. Inkvizitor často vyhlásil období nazývané „čas milosti“, trvající přibližně měsíc, během kterého měli lidé možnost dobrovolně se přihlásit jako kacíři. Ti, kteří tak učinili, obdrželi rozhřešení a bylo jim uloženo mírné pokání, často spojené s peněžní pokutou nebo ztrátou majetku, zejména pokud byl dotyčný bohatý.
Po uplynutí tohoto období byl vydán „edikt“, který všechny křesťany pod hrozbou exkomunikace povolal k oznámení jmen heretiků. Odměnou za toto oznámení byly odpustky na několik let.
#křesťanství #krestanstvo #kanál6 #historia #Inkvizice #Inkvizice #Kacířství #FeudálníStát #Biskup #Hereze #StředověkýPanovník #Inkvizitor #ČasMilosti #Rozhřešení #Exkomunikace #Edikt #Odpustky #Historie #CírkevníPrávo #Středověk