Poprava Jozefa Tisa – Kněze a Prezidenta Fašistického Slovenského státu – Holokaust – 2. svět. válka

Přidat na Seznam

Popdořte nás

Sledujte Mojevideo.g6.cz na Facebooku

Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Pouze 300 z nich přežilo. Mezi nimi byli i Alfred Wetzler a Rudolf Vrba, kteří na jaře 1944 uprchli z Osvětimi a sestavili první podrobnou zprávu o tamních aktivitách určenou k všeobecnému šíření na Západě.

Židům, kteří nebyli deportováni, byla udělena prezidentská výjimka, protože byli klíčoví pro válečné hospodářství.
Během doby, kdy byl Tiso ve funkci prezidenta, platil slovenský stát Německu 500 říšských marek za každého deportovaného Žida na tzv. „rekvalifikaci a ubytování“. Celkem Slovenský stát zaplatil nacistickému Německu za vyvraždění svých občanů – slovenských Židů – v nacistických vyhlazovacích táborech 10 milionů říšských marek.

Během deportací uprchlo do Maďarska asi 6 000 slovenských Židů.
Když se papežský nuncius obrátil na Tisovu vládu s informací, že německé úřady vraždí slovenské Židy v Němci okupovaném Polsku, slovenský prezident na podzim 1942 váhal a poté odmítl deportovat zbývajících 24 000 slovenských Židů.

Situace se změnila po vypuknutí Slovenského národního povstání 29. srpna 1944, kdy slovenský komunistický i nekomunistický odboj povstal proti Tisovu režimu v době, kdy sovětská vojska vstoupila na sousední Podkarpatskou Rus. Protože Tisova vláda nebyla schopna povstání potlačit, nastoupila německá vojska. Einsatzgruppe H – nacistické mobilní eskadry smrti – jejichž úkolem bylo shromáždit a zabít nebo deportovat zbytek slovenských Židů, vstoupily v doprovodu Wehrmachtu – německých ozbrojených sil – na Slovensko. Od září 1944 do konce roku deportovaly německé jednotky přibližně 12 600 slovenských Židů, většinu z nich do Osvětimi, Terezína a dalších táborů v Německu. Přežila jen asi polovina z nich.
Několik tisíc Židů, kteří byli dopadeni při ukrývání nebo při bojích s partyzány na Slovensku, bylo zabito německými a slovenskými jednotkami Hlinkovy gardy. Slovenské národní povstání trvalo od srpna do 28. října 1944.

30. října téhož roku Jozef Tiso osobně vyznamenal v Banské Bystrici na Slovensku německé vojáky, kteří se zapojili do bojů při povstání. Jedním z vyznamenaných byl i Oskar Dirlewanger, jeden z nejznámějších pachatelů zločinného nacistického režimu, jehož jednotka terorizovala civilní obyvatelstvo a páchala nevýslovná zvěrstva především v Polsku a Bělorusku.
Celkem německé a slovenské úřady deportovaly ze Slovenska více než 70 000 Židů. Více než 60 000 z nich Němci zavraždili. Do konce holokaustu byly vyvražděny více než dvě třetiny Židů žijících na Slovensku.

Když Rudá armáda dobyla poslední části Slovenska, Jozef Tiso utekl přes Rakousko do Německa, kde se skrýval s falešnými doklady na jméno Dr. Jozef Táborský.
Po dopadení americkými jednotkami v červnu 1945 byl Tiso v říjnu téhož roku vydán do Československa.
Soud s ním začal 2. prosince 1946. Státní zástupce uvedl, že když byly Tisovi promítány záběry z koncentračních táborů, tak „se Tiso tvářil lhostejně, díval se stranou nebo do země“. Neprojevil žádnou lítost a odmítl učinit prohlášení odsuzující zločiny nacistického Německa s odůvodněním, že kdyby odsoudil cokoli, co Němci udělali, nebo litoval obětí, řekli by, že se zhroutil a přiznává svou vinu. Dodal, že kdyby se to mělo opakovat, jednal by stejně.

15. dubna 1947 uznal Československý národní soud Jozefa Tisa odpovědným za řadu zločinů včetně schválení Židovského kodexu, vyvlastnění majetku Židů a schválení deportace téměř 58 000 slovenských Židů do nacistických koncentračních táborů v roce 1942 a odsoudil ho k trestu smrti oběšením.

Večer před popravou Tiso prohlásil, že se cítí „jako mučedník slovenského národa“.
Když byl 18. dubna 1947 v Bratislavě popraven, bylo mu 59 let. Když kráčel k šibenici, měl na sobě svůj kněžský šat. Podle dobového tisku byl Tiso sedm minut po zahájení popravy prohlášen lékařem za mrtvého. Tím okamžikem začaly vznikat legendy a mýty obklopující Tisův proces a jeho smrt.

Přestože ho československá vláda pohřbila tajně, aby se z jeho hrobu nestala svatyně, Tisovi krajně pravicoví stoupenci brzy identifikovali hrob v Bratislavě. O desítky let později bylo Tisovo tělo exhumováno a pohřbeno v nitranské katedrále v souladu s kanonickým právem. [18:50 – zmena]

Dnes mnozí prohlašují Tisa za „mučedníka“, který „obětoval život za svou víru a národ“, a líčí ho jako nevinnou oběť komunismu a světce.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1





DNEŠNÍ TRENDY

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *