Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
… Většina beze slova. Asi čtyřicetiletá Židovka s planoucíma očima přivolává na hlavy vrahů pomstu za krev, která je zde prolévána. Dostává 5 nebo 6 ran jezdeckým bičíkem do obličeje od kapitána Wirtha osobně, pak také mizí v komoře. Mnoho lidí se modlí. Modlím se s nimi, tisknu se v koutě a hlasitě vzývám svého i jejich Boha. Jak rád bych vstoupil do komory spolu s nimi, jak rád bych zemřel stejnou smrtí jako oni. Pak by ve své komoře našli uniformovaného příslušníka SS – případ by byl pochopen a byl by brán jako nehoda, tiché zmizení jednoho člověka. Ale to mi není dovoleno. Nejdřív musím říct, co tady zažívám!““… A taky to udělal!
Gerstein podrobně zaznamenal, co v Bełżci viděl, a popsal, jak se do tábora dostávali Židé z vlaků, jak jim byl odebírán majetek a stříhány vlasy. Také vylíčil, jak byli Židé nuceni svléknout se a vstoupit do plynové komory, jak byli namačkáni na sebe tak těsně, že nespadli ani při udušení. Později tvrdil, že tento zážitek ho přiměl k tomu, aby se odhodlal informovat svět o hrůzách, které se ve vyhlazovacích táborech odehrávají.
V noci z 22. na 23. srpna 1942 se Kurt Gerstein ve vlaku z Varšavy do Berlína setkal se švédským diplomatem baronem Göranem von Otterem. Gerstein se vracel z Treblinky. Předchozího dne byl svědkem povraždění několika stovek Židů v plynových komorách vyhlazovacího tábora Bełżec. Gerstein a von Otter spolu náhodou seděli ve stejném vlakovém kupé. Toto setkání, které trvalo několik hodin, poskytlo Gersteinovi příležitost sdělit diplomatovi, co viděl, a vyzvat ho, aby tyto informace rozšířil do světa. Gerstein se rovněž snažil svůj příběh dostat do povědomí švýcarského diplomata Paula Hochstrassera, vatikánských úředníků a představitelů nizozemské exilové vlády. Snažil se i o informování členů Vyznavačské církve a politického odboje v Německu.
Gerstein také naléhal na členy nizozemského hnutí odporu, aby informace od něj vysílali rádiem do Velké Británie. Byl však ignorován – nic se nestalo. Nikdo nebyl ochoten uvěřit jeho děsivému vyprávění o masovém vraždění a odmítali to jako dezinformační propagandu.
Měsíce ubíhaly a Spojenci stále neudělali nic, aby vyhlazování zastavili, a Gerstein se cítil čím dál tím víc beznadějně. Choval se zoufale a riskoval život pokaždé, když o vyhlazovacích táborech mluvil s lidmi, které sotva znal. Gersteinova odhalení se však bohužel nikdy nedostala ke vládám Spojenců.
Později za války frustrovaný Gerstein riskoval život při ničení zásilek s Cyklonem B, které měly být použity k vyhlazování Židů. Byly odstraněny pod záminkou, že se při přepravě zkazily.
V dubnu 1945, když se schylovalo ke zničení Třetí říše, se Gerstein sám vzdal francouzským orgánům v jihozápadním Německu. Ve své výpovědi prohlásil, že se vzdal, aby Spojenci mohli využít jeho znalostí k potrestání osob odpovědných za vraždění.
Ironií osudu se však Gerstein nestal svědkem, ale podezřelým. Koncem května 1945 byl převezen z hotelu Mohren, kde pobýval v domácím vězení, do věznice v Kostnici a později do věznice Cherche-Midi v Paříži.
Během pobytu ve vazbě v hotelu Mohren napsal Gerstein takzvanou Gersteinovu zprávu. V té vylíčil vše, co viděl během své služby u SS. Popsal zde své zážitky z Bełżce a rozhovory s von Otterem a dalšími zahraničními představiteli. Dne 25. července 1945 byl Gerstein nalezen oběšený ve své cele. Je možné, že ho k sebevraždě dohnalo utrpení, které zažíval, když byl označen za válečného zločince, a také zoufalství z toho, že se mu nepodařilo zastavit „konečné řešení“. Dodnes se ale mluví i o možnosti, že ho zavraždili kolegové z SS za vyzrazení informací o holokaustu.
Gersteinova zpráva z roku 1945 se stala důkazem v řadě významných případů. Byla použita v norimberském procesu proti hlavním nacistickým válečným zločincům, jako byli Hermann Göring a Hans Frank.
Dne 17. srpna 1950 denacifikační tribunál v Tübingenu označil Gersteina za nacistického zločince za pomoc při výrobě a dodávkách Cyklonu B a jeho vdově byl odepřen důchod. V lednu 1965, téměř o 15 let později, však Gersteinova manželka s pomocí barona von Ottera a dalších dobře situovaných zastánců dosáhla toho, že mu Spolková republika Německo posmrtně udělila milost.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1